Národní Park Poddyjí
Národní parky -jsou to rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.
Území národních parků je členěno do tří zon odstupňované ochrany, nejpřísnější režim je stanoven pro l. zonu. Na území národních parků je omezen volný pohyb veřejnosti, podrobnosti jsou stanoveny v jejich návštěvních řádech. Národní parky mají samostatný správní orgán – správu národního parku, který koordinuje a řídí všechny hlavní aktivity, týkající se zásahů do přírodního prostředí.
V soušasné době se na území našeho státu nachází čtyři národní parky.
- Krkonošský národní park
- Národní park Šumava
- Národní park Poddyjí
- Národní park České Švýcarsko
Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky – Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR – 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu.
Území NP je rozděleno do 3 zón:
I. zóna (přísná přírodní) – zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách.
II. zóna (řízená přírodní) – zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I.
III. zóna (okrajová) – lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody.
Ochranné pásmo – obklopuje celé území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku před civilizačními vlivy z okolí.
Maloplošná chráněná území – V NP Podyjí nejsou maoloplošná chráněná území zřízena, protože intenzivní ochrana území je zajištěna jiným způsobem (zonace). Uvedená MCHÚ leží v těsné blízkosti Národního Parku.
- Cínová hora – (přírodní památka) – lokalita bývalého lomu s výskytem chráněných druhů suchomilných rostlin a živočichů.
- Červený rybníček – (přírodní památka) – mělká deprese umělého původu. Výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnutatus na severní hranici svého rozšíření (0,14 ha).
- Pustý kopec (Suchý vrch) – (přírodní památka) – stepní žulový kopec s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,57 ha).
- Skalky – (přírodní památka) – stepní lokalita s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,52 ha).
- Šafářka – (přírodní památka) – louka s přirozenou vegetací včetně zvláště chráněných druhů rostlin.